Česká Transplantační Společnost pacientům   

Transplantace plic

Podstata transplantace plic

Transplantace plic je komplexní léčebná metoda určená pro pacienty s dlouhodobou dechovou nedostatečností v konečném stádiu plicního onemocnění. Pacientům s jinak nevyléčitelným a většinou smrtelným onemocněním přináší možnost dlouhodobého přežití a současně výrazné zlepšení kvality života.

Podstatou transplantace je složitý chirurgický zákrok, kdy se z těla příjemce odstraní jedna nebo obě nemocné plíce a nahradí se zdravými plícemi od dárce, které se uloží na místo původních plic. Při operaci se hlavní tepna a žíla transplantované plíce našijí na srdce příjemce, aby byl zachován koloběh okysličené a odkysličené krve. Potom se napojí na průdušku příjemce průduška nové plíce k zabezpečení dýchání. Podle různých okolností, uvedených níže, se provede buď jednostranná nebo oboustranná transplantace. Bezprostředně na operaci navazuje specializovaná intenzivní péče v nemocnici a následuje rehabilitace a návrat do normálního života.

Protože nová plíce představuje pro organismus příjemce cizorodý materiál, je po operaci bezpodmínečně nutné doživotní užívání léků tlumících vlastní obranyschopnost organismu. Tyto léky se jmenují imunosupresiva. Jejich úkolem je zabránit tzv. rejekci, kdy imunitní systém příjemce usiluje o zničení – „odhojení“ – transplantované plíce. S léčbou imunosupresivy je spojena celá řada nežádoucích účinků a komplikací, které mohou vyžadovat užívání dalších léků potlačujících tyto nežádoucí účinky.

Orgány pro transplantaci se získávají od zemřelých dárců. Jsou to lidé kteří většinou utrpěli těžký úraz hlavy nebo krvácení do mozku při mozkové příhodě. Zatímco mozek přestal fungovat, ostatní orgány srdce, plíce, ledviny, játra a slinivka zůstávají (s pomocí intenzivní lékařské péče) funkční. Tento stav se označuje jako smrt mozku a při všech poznatcích současné medicíny je nezvratitelný. Stanovuje se rentgenologickým vyšetřením, které potvrdí, že do mozku neproudí žádná krev. Takový člověk je potom uznán jako dárce orgánů. Výše jmenovné orgány se z těla dárce vyjímají při chirurgickém zákroku, který se nazývá multiorgánový odběr. Jeden zemřelý dárce umožní další život několika lidem. Až do poslední chvíle srdce dárce bije a plíce dýchají. Potom jsou vyjmuté orgány naloženy do speciálního ledového roztoku, ve kterém se převáží k příjemci. Tomuto časovému úseku od vyjmutí z těla dárce do uložení do těla příjemce se říká období studené ischemie. Pro zachování dobré funkce plic nesmí být delší než 6 hodin. Proto musí být všechny jednotlivé kroky při transplantaci dobře načasované a bezchybně zorganizované.

Indikace k transplantaci

Rozhodnout se pro transplantaci je obtížný a závažný krok. Je nutné si uvědomit, že vlastní Tx je rozsáhlý chirurgický zákrok, který představuje nezanedbatelné riziko. Musí být vyčerpány všechny dostupné možnosti konzervativní léčby. Jakkoli je to obtížné je třeba odhadnout, že základní onemocnění postoupilo natolik, že předpokládaná krátká doba přežití bez transplantace a nebo špatná kvalita života hovoří jasně pro operaci. Na druhé straně je však nutné si uvědomit zavazující režim po operaci: doživotní imunosupresivní léčba se všemi svými nežádoucími účinky,nebulisace, dechová rehabilitace, pravidelné kontroly, infekční komplikace, cukrovka, rejekce atd...

Transplantací plic vyměníte jednu těžkou nemoc, která by Vás zahubila během pár měsíců, za jinou, která Vám umožní dýchat a žít po řadu let.

Je celá řada plicních chorob, které ve svém konečném stádiu mohou být léčeny transplantací plic. Každá nemoc má své odlišnosti, a ty s sebou přináší specifická rizika a komplikace. Podle nich se odvíjí i dlouhodobé výsledky transplantace a doba přežívání, která je u různých onemocnění různě dlouhá.

ISHLT, J Heart Lung Transplant 2006;25:880-892
ISHLT, J Heart Lung Transplant 2006;25:880-892

Základní onemocnění také rozhoduje jaký typ operace bude proveden. Chirurgické možnosti jsou celkem tři: jednostranná náhrada plíce, oboustranná náhrada plic a v omezených případech u dětských pacientů náhrada plíce jedním lalokem od živého dárce.

Jednostranná transplantace plíce

Je v porovnání s ostatními operacemi, jednodušší a kratší. Proto představuje pro pacienta menší zátěž a menší riziko komplikací během operace a časně po ní. Obecně je vhodná pro starší nemocné a pro ty, kteří trpí i jinými přidruženými chorobami. Jednostranná náhrada také umožňuje transplantovat dvě plíce od jednoho dárce dvěma různým příjemcům,což má svůj význam při trvalém nedostatku orgánů k transplantaci.

Jednostranná transplantace plíce je metodou volby u chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) a u idiopatické plicní fibrózy (IPF). Dále se provádí při deficitu alfa-1 antitrypsinu, lymfangioleiomyomatose, sarkoidóze, primární plicní hypertenzi (pokud selhání pravé srdeční komory není příliš pokročilé) nebo jako retransplantace při bronchiolitis obliterans na podkladě chronické rejekce.

Oboustranná transplantace plic

Oboustranná transplantace plic je nutná u nemocí, kde je přítomnost opakovaných chronických zánětů. V těchto případech by při jednostranné transplantaci ponechaná nemocná plíce představovala trvalé riziko nakažení „nové“ transplantované plíce zánětem.

Oboustranná transplantace se nejčastěji provádí při onemocnění cystickou fibrózou (CF).

Transplantace laloku plic od živého dárce

Transplantace plicního laloku od živého dárce je vzácně indikovaná u dětských pacientů. Jeden plicní lalok od žijícího dospělého dárce (nejčastěji jednoho z rodičů) se přenese na místo postižené plíce. Tato operace se v ČR neprovádí.

Historie a výsledky

V České republice byl program transplantace plic zahájen v roce 1997, od té doby bylo odoperováno přes 100 nemocných a každým rokem přibývá nových transplantovaných pacientů.

Historicky první transplantaci plic u člověka provedl v roce 1963 James Hardy v USA. První operace přinášely nejisté výsledky a proto se prováděly ojediněle. Teprve v 80. letech s rozvojem imunosupresivní léčby a zavedením cyklosporinu dochází k dalšímu rozvoji transplantační medicíny. V roce 1981 byla provedena první transplantace bloku srdce-plíce a v roce 1983 první úspěšná jednostranná plicní transplantace. Od té doby zaznamenala transplantace plic velký rozvoj a stala se běžnou léčebnou metodou konečného stadia plicních onemocnění. Do poloviny roku 2005 bylo na celém světě provedeno 21 265 plicních transplantací. V současnosti se celosvětově každý rok provádí okolo 1700 takových výkonů ve 109 specializovaných centrech. První rok po operaci přežívá více než 75-80% operovaných. 5-leté přežívání je u poloviny nemocných. 25% operovaných přežívá 10 a více let po operaci.



Předchozí kapitola
Úvod k transplantaci plic
Index
Obsah
Další kapitola
Před transplantací plic

Transplantační centra Informační zdroje Imunosupresivní léky Slovníček Poradna
Mapa webu Kontakty Partneři

Praha běží vstříc transplantacím
 

Program transplantace ledvin od žijících dárců

Eulod

RSS verze 1.0
RSS (verze 1.0)

 

Česká transplantační společnost

Stránky pro odborníky

Český Tým Transplantovaných

 
© 2007 Česká Transplantační Společnost Datum poslední aktualizace: 09. 03. 2015