Játra » Komplikace po transplantaci jater

Komplikace po transplantaci jater

Celkové příznaky komplikací, které by Vás měly rychle přivést k Vašemu lékaři

slunce

  • slabost, nevolnost, tlak v pravé polovině nadbřišku, teplota nad 38°C, někdy i spojená se zimnicí a třesavkou.
  • žluté zabarvení očí a kůže (žloutenka)
  • tmavá moč a světlejší stolice.

Při vzestupu teploty nad 38 °C po dobu delší něž 24 hodin by jste se měli vždy poradit s lékařem transplantačního centra.

Transplantace jater je velmi složitá léčebná metoda. Výjimečně proběhne zcela bez komplikací. Úspěšná transplantační medicína je založena především na včasném vyhledávání a správné léčbě komplikací. Pro každého příjemce jater je vhodné se seznámit s možnými komplikacemi, které mohou po transplantaci jater vzniknout.

Rejekce

(odmítnutí, odvržení) orgánu je proces, při kterém imunitní systém příjemce (systém zajišťující obranyschopnost organismu) poškozuje transplantovaný orgán.

Každý organismus je vybaven specializovanými buňkami, které jej chrání proti mikroorganizmům ale i změněným buňkám vlastního těla. Působí tedy i proti přenesenému orgánu. Aby tato reakce nevedla ke ztrátě funkce přenesených jater, je třeba činnost Vašeho imunitního systému omezovat léky, kterým se říká imunosupresiva. Tyto léky jsou Vám podávány právě s cílem zabránit odhojení nových jater. Přes jejich pečlivé užívání a dávkování podle hladin v krvi dojde téměř u poloviny příjemců alespoň k jedné epizodě akutní rejekce. Nejčastěji se tato příhoda odehraje v prvých 3 měsících od operace, může však k ní dojít i kdykoliv později. Rejekce většinou probíhá mírně, často bezpříznakově, a Váš lékař ji zjistí na základě změny laboratorních testů.

V případě těžké rejekce se však mohou objevit i celkové příznaky.

Akutní rejekce je běžnou komplikací. Po jejím potvrzení histologickým vyšetřením bioptického vzorku (nezbytné je provedení odběru vzorku jaterní tkáně) je zahájena antirejekční léčba vyššími dávkami imunosupresiv, která je účinná až v 95 % případů.

Chronická rejekce se vyvíjí později, většinou mnoho měsíců od transplantace. Někdy vzniká jako následek nedoléčené akutní rejekce, nebo u nemocných, kteří neužívají dostatečné dávky imunosupresiv, někdy však bez zjistitelné příčiny.

Jejím hlavním klinickým příznakem je svědění kůže, žloutenka a celkové neprospívání. Chronická rejekce je často nevratná a vede k selhání jaterního štěpu.

Komplikace žlučových cest

Žlučovody jsou trubice, které odvádějí žluč tvořenou játry do střeva. Napojení žlučovodu dárce na žlučovod příjemce nebo přímo na střevo, je velmi delikátní chirurgický výkon. U části nemocných mohou vzniknout problémy způsobené jen nepoměrem průměrů žlučovodu dárce a příjemce, někdy se objeví netěsnost spojení žlučovodů nebo se žlučovody v místě spojení zúží. Situace může být komplikována poruchou cévního zásobení přenesených jater.

Některá onemocnění žlučovodů, která vedla k transplantaci jater, se mohou po letech opakovat i v transplantovaných játrech. Komplikace žlučových cest se manifestují jako zánět žlučových cest nebo únik žluči do dutiny břišní.

Onemocnění vyžaduje včasnou kontrolu v transplantačním centru a příslušnou léčbu. Při prodlevě hrozí trvalé postižení jaterního štěpu, pokud zánět ze žlučovodů přestoupí na vlastní jaterní tkáň a dojde ke tvorbě abscesů (dutin v játrech vyplněných hnisem). Při vzestupu teploty nad 38 °C po dobu delší něž 24 hodin by jste se měli vždy poradit s lékařem transplantačního centra. Nejčastějším způsobem léčby je zavedení tzv. stentů do žlučových cest endoskopickou cestou. V některých případech provádí zavádění stentů rentgenolog. Stenty (úzké plastové trubičky několik centimetrů dlouhé) mají za cíl obnovit průchodnost žlučovodů. Stenty se vyměňují po 3–6 měsících.

Cévní komplikace

Cévní komplikace po transplantaci jater jsou naštěstí vzácné. Objevují se nejčastěji krátce po transplantaci. K jejich včasnému zjištění se provádí ultrazvukové vyšetření.

Léčí je chirurg nebo rentgenolog. Cévní komplikace jsou bohužel většinou závažné.

Kýly v jizvě po operaci

Transplantace jater se provádí z velkého řezu v pravém podžebří, který často zasahuje až na levou polovinu břicha. Při hojení operační rány mohou vzniknout kýly, které je někdy zapotřebí v pozdějším potransplantačním období operovat.

Při podezření na vznik kýly nebo pokud je kýla zdrojem obtíží (tlaky až bolest, zhoršení odchodu plynů, pocity na zvracení nebo zvracení, nemožnost zasunout obsah kýly zpět do dutiny břišní), je třeba neprodleně informovat členy transplantačního týmu. Při jakýchkoliv pochybnostech týkajících se operační rány konzultujte včas svého ošetřujícího lékaře nebo přímo chirurga.

Vysoký krevní tlak

U značné části nemocných vznikají po transplantaci jater potíže s vysokým krevním tlakem. K jeho zvýšení přispívají léky, zejména steroidy a cyklosporin, méně i tacrolimus.

Pacienti s pokročilou jaterní cirhosou mívají před transplantací krevní tlak nízký, a to i když v minulosti byli pro vysoký krevní tlak léčeni. U části příjemců jater se tedy hypertense objeví v důsledku normalizaci jaterní funkce. Tlak nad 140/85 mmHg je nutno považovat za zvýšený a je třeba jej korigovat, aby nedocházelo k poškozování srdce a cév. Váš ošetřující lékař Vám tedy předepíše lék, často kombinaci léků, které budou Váš tlak normalizovat. Je nutné vědět, že jejich vysazení může vést k nebezpečnému zvýšení krevního tlaku a proto o jakýchkoli změnách v užívání těchto léků se vždy poraďte se svým lékařem. Ranní dávku léků na vysoký krevní tlak užijte i v den Vaší ambulantní kontroly u lékaře, tak, jako v jiných dnech.

Cukrovka

U asi 10–20 % příjemců jater může vzniknout cukrovka – diabetes. Může být jen přechodná, může však komplikovat průběh Vaší potransplantační léčby již trvale. Na jejím vzniku se mohou podílet jak faktory dědičné, tak získané. Uplatňuje se zde rovněž nežádoucí účinek některých imunosupresivních léků: steroidů, tacrolimu a cyklosporinu.

Podstatnou částí léčby diabetu je dieta a udržování optimální tělesné váhy. V komplikovanějších případech je třeba užívat léky – antidiabetika – nebo aplikovat injekčně Inzulin. Komplikovanou cukrovku léčí specialista – diabetolog.