(Kapitola transplantace plic čerpá z připravované příručky pro pacienty, kteří se připravují na transplantaci plic. Autorem je MUDr. Robert Lischke. Celý text příručky bude po jejím vydání zařazen ve formátu pdf v databázi informačních zdrojů)
Tento text je určen nemocným, kteří byli zařazeni na čekací listinu a připravují se na transplantaci plic. Snaží se laikovi srozumitelným způsobem vysvětlit podstatu této léčebné metody a popsat nejběžnější situace, které mohou nastat v období před operaci, během vlastní operace a pobytu v nemocnici, a po návratu do normálního života. Protože každý nemocný je jiný a každý případ je nutné posuzovat individuálně, nemusí být níže uvedené informace platné za všech okolností a ve všech případech. Jistě neuděláte chybu, když se při jakýchkoli pochybnostech ohledně Vašeho zdravotního stavu obrátíte s otázkou na členy transplantačního týmu. Cenným zdrojem informací pro Vás budou i jiní pacienti po transplantaci.
Stavba a funkce dýchacího ústrojí
Dýchání je jednou ze základních životních funkcí. Lidský organismus se skládá z buněk, které pro svůj život potřebují přísun kyslíku. Zároveň se potřebují zbavit oxidu uhličitého, který vzniká v těle jako odpadní látka.
Kyslík se k buňkám celého těla dostává prostřednictvím krve. Plíce jsou orgán, který umožňuje přestup kyslíku z vdechovaného vzduchu do krve, a současně přestup oxidu uhličitého z krve do vydechovaného vzduchu.
Plíce jsou měkký, houbovitý, poddajný orgán, který je umístěný v hrudním koši. Je to párový orgán. Pravá plíce se skládá ze tří a levá ze dvou laloků. To je anatomické dělení. Funkčně je výkon pravé a levé plíce srovnatelný.
Smrštěním mezižeberních svalů a bránice dojde k rozepnutí hrudníku a tak i k rozepnutí plíce. Vzduch je nasáván dovnitř. Probíhá nádech. Následuje povolení svalů, hrudník se zmenší a plíce se díky vlastní pružnosti smrští. Dojde k výdechu. To se opakuje asi 15x za minutu v klidu, nebo až 30x za minutu při námaze.
Vdechovaný vzduch prochází horními dýchacími cestami, dále průdušnicí, ta se rozdělí na průdušky pro levou a pro pravou plíci a ty se dále dělí na průdušky pro jednotlivé laloky a dále na stále jemnější průdušky a průdušinky. Ty nejjemnější koncové jsou obklopené plicními sklípky – alveoly. V plicních sklípcích probíhá vlastní přestup kyslíku do krve a naopak oxidu uhličitého z krve do alveolů.
Okysličená krev odtéká čtyřmi plicními žilami z plic do levé předsíně srdce. Dále je ze srdce levou komorou pumpována aortou do celého těla. Z těla se už odkysličená krev vrací horní a dolní dutou žilou do pravé srdeční předsíně a z ní do pravé komory. Z pravé komory je krev pumpována do plicní tepny, která se záhy dělí na plicní tepnu pro pravou a levou plíci A tak stále dokola s každým srdečním stahem.