Slinivka » Transplantace langerhansových ostrůvků

Transplantace langerhansových ostrůvků

V léčbě diabetu se může provést několik druhů transplantací:

Zde se věnujeme transplantaci Langerhansových ostrůvků.

Postup

Princip transplantace Langerhansových ostrůvků

Do těla se vpraví pouze samotné buňky produkující inzulin – Langerhansovy ostrůvky. Ty se nejprve laboratorně oddělí od zbytku tkání slinivky a pak se vpíchnou do jater. Tam dokážou produkovat inzulin, stejně jako ho produkují ve slinivce břišní.

Pro léčbu diabetu jsou z celého pankreatu důležité jen Langerhansovy ostrůvky, které obsahují B-buňky produkující inzulin. Jejich celkový objem není větší než 2 ml a vejdou se do malé zkumavky. Jsou však roztroušeny v ostatní tkáni pankreatu a oddělit je není jednoduché. Mají svoje vlastní cévní a nervové zásobení, a pokud jsou od ostatní tkáně pankreatu odděleny, je toto zásobení porušeno. Izolovat ostrůvky je dnes sice již možné, ale je to velmi obtížné. Postupuje se tak, že po odběru pankreatu z těla zemřelého dárce se do pankreatického vývodu vstříkne látka (enzym kolagenáza), která naruší vazivové součásti orgánu a vede k jeho rozvolnění. Protože je vstříknuta do vývodu, kudy jsou odváděny trávicí šťávy, působí kolagenáza zejména na část zažívací, zatímco ostrůvky se pouze uvolní od okolní tkáně a nemají se působením kolagenázy rozpadnout. To se však zatím zpravidla nepodaří, takže jejich celkový počet je podstatně menší, než kolik jich ve zdravém pankreatu je. K jedné transplantaci jsou tak zapotřebí někdy i dvě až tři slinivky.

Rozvolněná tkáň pankreatu obsahuje tedy rozpadlou „trávicí“ část pankreatu a v ní se nacházejí volně ostrůvky. Ty je třeba v dalším procesu čištění oddělit tak, aby obsahovaly co nejméně příměsí. Používá se k tomu tzv. buněčný separátor, jehož funkce je založena na skutečnosti, že ostrůvková tkáň je lehčí než zbývající části rozvolněného pankreatu. Ostrůvky jsou potom opakovaně promývány a nakonec se uloží ve speciálních baňkách do tkáňové kultury.

Transplantace Langerhansovvých ostrůvků se odehrává vpichem jehly do hlavní žíly, vedoucí do jater, vpich je veden přes břišní stěnu a není tedy potřeba chirurgické operace.