Úspěšnost
Začátek éry srdeční transplantace se datuje od 23. prosince 1967, kdy Christian Barnard v Jižní Africe provedl první transplantaci srdce. V posledních letech se ve světě transplantuje kolem 5500 srdcí ročně.
V České republice byla první transplantace srdce provedena v roce 1984 v IKEM, Praha. Druhým centrem, kde se transplantace srdce provádí od roku 1992, je CKTCH Brno. Do konce roku 2006 bylo v Praze provedeno celkem 626 srdečních transplantací, v Brně 280. Celkově je Česká republika se 4,7 transplantacemi na milion obyvatel ve světě na 8. místě. Od doby prvních transplantací se úspěšnost této operace výrazně zvýšila, první rok, což je kritické období po transplantaci, přežívá přibližně 85 % nemocných. Díky pokračujícímu pokroku v imunosupresivní léčbě (viz kapitolu 6.1 Imunosupresivní léky) a chirurgickým technikám se většina pacientů může těšit na to, že bude žít řadu let se zdravým srdcem.
Operační výkon
Operace trvá obyčejně tři až čtyři hodiny. Celá operace musí být provedena velmi rychle, protože srdce dárce nesmí být ponecháno mimo tělo bez oběhu déle než 4–5 hodin. Toto období je opravdu krátké (například ledvina může být uchovávána až 24 hodin). Pro transplantaci srdce je velmi důležité, aby srdce dárce bylo fyzicky přítomno na operačním sále už před začátkem operace. Pacient je v anestezii a je připojen na přístroj, který zajistí dočasnou náhradu přečerpávací funkce srdce a výměnu plynů v plicích. Tento přístroj se nazývá mimotělní oběh. Nemocné srdce se odpojí od dvou hlavních cév.
Nové srdce se potom umístí na místo po nemocném srdci a hlavní cévy se k němu připojí. Tím je operace ukončena. I když to může vypadat relativně jednoduše, operace je velmi náročná.