Tenké střevo » Komplikace po transplantaci tenkého střeva

Komplikace po transplantaci tenkého střeva

Rejekce

Při objevení se takových příznaků je nezbytné okamžitě kontraktovat zdravotnické zařízení, nejlépe transplantační centrum.

Rejekce neboli odmítnutí orgánu je nejzávažnější komplikací, která může vést až ke ztrátě štěpu. V počátečním období transplantace se s nějakou formou akutní rejekce setkal téměř každý pacient a dlouhodobé tj. pětileté přežívání štěpu díky této komplikaci nepřesahovalo 50%. Díky novým imunosupresivním režimům směřujícím k minimalizaci imunosuprese a za pomoci nových léků jsou výsledky z posledního období velmi příznivé. Největší transplantační centrum v Pittsburghu hlásí až 90% jednoleté přežívání transplantovaných štěpů. I tak zůstává rejekce ať akutní nebo chronická závažným problémem.

Příznakem rejekce může být změna charakteru a množství výdeje ze stomie. Pokud je stomie již zanořena, mohou se objevit průjmy. K doprovodným příznakům patří břišní dyskomfort s bolestmi. Nárůst tělesné teploty. Celkový stav může rychle progredovat až do šokového stavu. Při objevení se takových příznaků je nezbytné okamžitě kontraktovat zdravotnické zařízení, nejlépe transplantační centrum.

Vzhledem k tomu, že i dnes je včasná diagnostika rejekce a její odlišení od jiných komplikací obtížná, je nezbytné podrobovat se pravidelným protokolárním kontrolám spojených s optickým vyšetřením transplantovaného orgánu a odběrem bioptických vzorků.

Infekce

Infekce představuje druhý nejzávažnější problém po transplantaci tenkého střeva. Vysoké dávky imunosuprese nutné k zabránění rejekce mají za následek potlačení přirozené obranyschopnosti. Optimální metodou je infekci předcházet. Snažit se vyhnout místům a situacím, které by mohli k nakažení vést, dodržovat zvýšené hygienické návyky a při přípravě a konzumaci stravy mít na paměti možnost infekce.

Kromě běžných infekčních onemocnění jsou pacienti ohroženi zejména virovou infekcí napadající transplantovaný orgán. Příznaky infekce jsou často velmi podobné rejekci. Proto by jakákoliv změna charakteru a množství odpadu ze stomie, stejně jako vznik průjmovitých stolic, zvýšení tělesné teploty a bolesti břicha měli vést pacienta co nejrychleji do nemocnice.

Nádory po transplantaci

Potlačení imunity vlivem léčby může u transplantovaných pacientů vést k častějšímu vzniku nádorů. Některým lze alespoň částečně předcházet. Jsou to zejména nádory kůže. Vliv ultrafialového záření na vznik melanomu či rakoviny kůže je dnes všeobecně známý. Transplantovaní pacienti by se proto měli vyvarovat slunění, chránit si odkryté části těla kvalitními krémy s ochranným faktorem nejméně 15. Čepice a klobouk s širokou krempou napomáhají chránit obličej, stejně jako vhodné oblečení zakrývající části těla. Každý pacient by se měl pravidelně samovyšetřovat a veškerá podezřelá mateřská znaménka, pigmentace, které se mění co do velikosti či barvy co nejdříve ukázat svému lékaři.

Kromě UV záření je vhodné se obecně vyhýbat kancerogenům zejména kouření, agresivním chemikáliím apod. Pravidelná kontrola zdravotního stavu ve smyslu vyšetření prsu u žen, kontrola podčelistních, podpažních a tříselných uzlin pohmatem může napomoci včasnému zachycení počínajících nádorových změn a zajištění jejich léčby.

Sledování a spojení s transplantcentrem

Při propuštění z nemocnice dostává pacient vždy kontakt na transplantační centrum, kde může on případně jeho ošetřující lékař konzultovat akutní změny zdravotního stavu a případně zajistit přijetí.

Transplantovaný pacient trvale zůstává v sledování transplantcentra. Vzhledem k možné velké vzdálenosti od transplantačního centra je pravděpodobné, že mnoho kontrol a vyšetření lze provádět v místě bydliště. Stejně tak je důležité kontaktovat spádového lékaře při jakékoliv změně zdravotního stavu od normálu.

Pravidelné tzv. protokolární prohlídky jsou určeny k sledování vývoje a funkce transplantovaného orgánu a mají za cíl předejít závažným komplikacím. Tyto prohlídky se odbývají vždy v transplantačním centru.