Pooperační období
Po úspěšné transplantaci
se pacientům radikálně zlepšuje kvalita života, protože jsou schopni příjímat tekutinu a potravu ústy a zbavují se závislosti na výživě do žíly.
Po operaci je pacient převezen na jednotku intenzivní péče, kde je postupně odpojován od dýchacího přístroje a pokračuje jeho léčba. Několik prvních pooperačních dnů je výživa podávána do žíly, ale snahou je co nejdříve to jde zahájit výživu do transplantovaného střeva. Zpočátku to může být tzv. enterální sondou, tenkou hadičkou zavedenou nosem do střeva. Přechod na dietu přijímanou ústy závisí na hojení transplantovaného střeva a celkovém stavu pacienta. Někdy to může být problém, zejména u dětí, které se za svůj život nikdy jíst a přijímat potravu ústy nenaučili.
Zpočátku je velmi vysoký výdej z vývodu. To je způsobenou odchodem hlenu a odumřelé části střevní sliznice, která je postupně nahrazována novou.
Pooperační bolesti jsou po celých 24 hodin kontrolovány podáváním léků, takže většina pacientů významné bolesti nepociťuje a měla by být schopna od prvního dne rehabilitace. Jednou z nepříjemností je již zmíněná výživná sonda do střev a druhá sonda, do žaludku, která odvádí trvale se tvořící žaludeční šťávy, dokud se neobnoví normální činnost a ty nezačnou volně odcházet do střev. Poté se sonda odstraňuje.
Součástí trvalé monitorace na jednotce intenzivní péče je měření základních životních funkcí, odběry krve a moče zavedenou cévkou do měchýře a přesné měření příjmu a výdeje tekutin. Nutnost podávání infuzí a léků, ale nebrání tomu, aby v ideálním případě pacient s pomocí rehabilitační sestry co nejdříve seděl a začal chodit. Jakýkoliv pohyb je důležitou součástí každé pooperační léčby a kromě toho, že pomáhá předcházet komplikacím, jako jsou záněty plic a plicní embolie, významně napomáhá obnovení funkce střeva a zkracuje dobu rekonvalescence.
Transplantace tenkého střeva představuje velký a náročný chirurgický výkon, střevo je orgán s největším množstvím imunitních buněk a proto rekonvalescence a návrat do normálního života probíhá mnohem déle, než po jakékoliv jiné operaci. Doba strávená v nemocnici se u většiny pacientů počítá na týdny až měsíce a vyžaduje velkou trpělivost a zejména spolupráci.
Časné komplikace po transplantaci
V bezprostředním pooperačním období je pacient ohrožen chirurgickými komplikacemi nejčastěji ve smyslu krvácení. Raná plocha po uvolnění srůstů bývá veliká a riziko krvácení z našitých cév je při každé takové složité operaci. Další možnou komplikací může být porucha hojení anastomózy (spojení) trávicího traktu a nového orgánu. Tyto komplikace jsou obvykle závažné a je třeba je řešit chirurgicky.
Každý transplantovaný orgán a střevo zejména je ohrožen časnou rejekcí. Imunitní systém pacienta rozpozná transplantovaný orgán jako cizí a snaží se jej odmítnout. Díky novým imunosupresivům k těmto situacím dochází mnohem méně často než dříve a za pomocí léků je lze řešit.
Přechod na normální stravu
Jak již bylo zmíněno, po transplantaci (stejně jako po každé operaci) je snaha o co nejvčasnější přechod na normální stravu. V první fázi je obvyklé výživa podávána tenkou sondou přímo do střeva. Je to koncentrát specifických lehce stravitelných aminokyselin, který je sterilní a nezatěžuje organizmus bakteriemi, které jsou přítomny v každé potravě. Pokud vše probíhá bez komplikací, pacient dostává svou první tekutou stravu ústy obvykle koncem prvního pooperačního týdne. Problémem mohou být obtíže s polykáním u nemocných, kteří před operací dlouhodobě nebo dokonce nikdy nejedli. V takovém případě pomůže specielně školená nutriční terapeutka, která pacienta naučí přijímat potravu.