Kdy mám volat Tx oddělení?
- při každé změně zdravotního stavu
- při dechových obtížích, dušnosti
- pokud máte teplotu nad 37,5°C
- pokud máte průjem déle než jeden den
- při zvracení
- při extrémní únavě nebo slabosti
- když Vám nějaký jiný lékař předepsal léky které by mohli ovlivnit účinek imunosupresiv
- při každé plánované operaci
- před každým plánovaným malým zákrokem
- před očkováním
Důležitá telefonní čísla
Transplantační oddělení
2 2443 8029
2 2443 8031
2 2443 8032
transplantace.plic@seznam.cz
Transplantace plic je velký chirurgický zákrok, a složitá léčebná metoda, ktera se pouze vyjímečně obejde zcela bez komplikací. U většiny transplantovaných v prvních týdnech dochází k ětším či menším komplikacím. Nebuďte tedy znepokojeni, pokud se vyskytnou nějaké problémy. Transplantační medicína je vlastně založena na včasném odhalení a správné léčbě komplikací. Řádným užíváním léků, správnou životosprávou a pravidelnými kontrolami můžete i Vy přispět ke snížení rizika komplikací.
Komplikace po transplantaci plic lze rozdělit na chirurgické komplikace vlastní operace (ty jsou uvedeny výše), na komplikace vyvolané poruchou funkce transplantované plíce (štěpu) a na komplikace způsobené vedlejšími účinky léků (v tomto případě těžko říct, zda se jedná o komplikace nebo pouze vedlejší účinky léčby).
Komplikace štěpu
Rejekce
Jak již bylo uvedeno v kapitole o imunosupresivní léčbě, lidské tělo vnímá transplantovaný orgán jako cizí a pokusí se proti němu zaútočit a zlikvidovat jej. Tato reakce se označuje jako rejekce – odmítnutí, odhojení. Užívání imunosupresiv má rejekci zabránit. Přesto u většiny pacientů v prvním roce po operaci dojde alespoň k jedné epizodě rejekce.
Rozlišujeme mezi akutní rejekcí, která se objevuje zpravidla krátce po transplantaci a dobře reaguje na krátkodobou léčbu vysokými dávkami imunosupresiv, a chronickou rejekci, která se rozvíjí pozvolna a plíživě, začíná nejspíše bezprostředně po transplantaci ale její příznaky se mohou projevit až za řadu let. Jedná se vlastně o takové „stárnutí orgánu“, který velmi pomalu a postupně ztrácí svou funkci. Bohužel na tento typ rejekce nemáme žádnou účinnou léčbu. Jediným jejím řešením může být zvážení další transplantace.
Projevy akutní rejekce nemusí být vždy zjevné a někdy se odhalí pouze náhodou při pravidelné biopsii. Obecně se však projeví zhoršením funkce plic a příznaky jako: dušnost, přetrvávající kašel, zhoršení spirometrie (pokles FEV1), zvýšená teplota a příznaky celkové nevolnosti jako při chřipkovém onemocnění.
Jediný způsob, jak podezření na akutní rejekci potvrdit nebo vyvrátit, je provedení plicní biopsie (viz výše) a mikroskopické vyšetření částečky plicní tkáně.
Akutní rejekce se zpravidla léčí nejprve krátkodobým podáváním vysokých dávek kortikoidů. Asi za 2 – 4 týdny se provede kontrolní biopsie. Pokud i nadále přetrvává středně těžká nebo těžká rejekce následuje kůra silnějším imunosupresivním lékem nebo převedení na jinou kombinaci imunosupresiv.
Akutní rejekce se nejčastěji objeví v prvním roce po transplantaci a dále její výskyt klesá, proto je také frekvence kontrol a biopsií v prvním roce nejvyšší.
Infekce
Užíváním imunosupresivních léků se snižuje obranyschopnost organismu proti mikroorganismům jako jsou bakterie, viry a plísně. V porovnání s transplantacemi jiných orgánů je riziko infekční komplikace po transplantaci plic vyšší. Důvodů je několik: všichni dárci jsou před odběrem orgánu napojeni na umělou plicní ventilaci což zvyšuje možnost osídlení dýchacích cest mikroorganismy. Také příjemci jsou po transplantaci plic napojeni na umělou ventilaci déle než příjemci jiných orgánů. Plíce jsou jediný transplantovaný orgán, který je trvale vystaven vlivům vnějšího prostředí. Díky přerušeným nervům jdoucím do transplantované plíce je přerušen účinný kašlací reflex a je porušená samoočišťovací schopnost sliznice. To vede k hromadění hlenu, který se osídlí mikroorganismy.
Z výše uvedeného vyplývá, že s nějakou formou infekční komplikace se setká každý transplantovaný. Čím dříve se infekce odhalí a začne se léčit, tím hladší a kratší bude její průběh.
Možné projevy infekční komplikace:
- zvýšená teplota
- zimnice, třesavky, noční pocení
- škrábání nebo bolest v krku
- kašel, zvláště pokud je produktivní s množstvím hlenu
- dechové obtíže, dušnost, hvízdání nebo bublání při dýchání
- bolesti hlavy a nadměrná únava
- přetrvávající pocit nachlazení nebo chřipkové příznaky
- zarudnutí, otok a sekrece okolo operační (nebo jiné) rány
- pocit na zvracení, zvracení a průjem trvající déle než 24 hodin
- ztráta chuti k jídlu
- pálení při močení
Pokud se u Vás některý z uvedených příznaků vyskytne je to důvod k návštěvě lékaře. Ten provede náležitá vyšetření a pokud se infekce potvrdí, předepíše Vám příslušné léky (antibiotika, antimykotika, antivirotika), nebo doporučí léčbu za hospitalizace. Přo objevení těchto příznaku pokuste se vždy odkašlat a zajistit vzorek hlenu k pozdějšímu mikrobiologickému vyšetření.
Infekční komplikace se dají nejen účinně léčit, ale lze jim také dobře předcházet dodržováním jednoduchých opatření, mezi která patří: dostatek odpočinku a spánku, zdravá a vyrovnaná strava, dostatečný pitný režim, pravidlené cvičení a udržování přijatelné tělesné hmotnosti, vystříhání se pobytu v přeplněných veřejných prostorech jako obchodní domy, divadla a kina v chřipkovém období, omezení kontaktu s osobami s aktivní infekcí, pečlivé mytí rukou před jídlem a po toaletě, nošení rukavic a případně roušky přes obličej při práci na zahradě nebo při špinavých a prašných činnostech.
Komplikace způsobené vedlejšími účinky léků
Cukrovka
Cukrovka je onemocnění, které se po transplantaci může nově objevit, nebo se může zhoršit již stávající diabetes. Vysoká hladina cukru v krvi je většinou způsobena užíváním kortikoidů. Onemocnění se projeví extrémní žízní, slabostí, rozmazaným viděním, zmateností, častým močením. Hladina cukru v krvi se bude kontrolovat, při káždé vaší ambulantní kontrole. Pokud se cukrovka prokáže, bude Vám doporučena diabetická dieta s nízkým obsahem cukrů, jako další opatření může být užívání tablet (takzvaná perorální antidiabetika) a nebo píchání insulinových injekcí.
Vysoká hladina cholesterolu
Zvýšená hladina cholesterolu se vyskytne až u 50% osob po orgánové transplantaci. Prednison zvyšuje tvorbu cholesterolu a Cyklosporin a Prograf snižují schopnost organismu jej z těla vylučovat. K udržení uspokojivé hladiny cholesterolu pomůže pravidelné cvičení a dostatek pohybu, dieta s nízkým obsahem tuků a cholesterolu a pravidelné kontroly hladiny v krvi. Pokud ani tato opatření nepostačí, budou Vám předepsány léky na snížení cholesterolu tzv statiny.
Vysoký krevní tlak, hypertenze
Vysoký krevní tlak se objeví až u 90% transplantovaných. Je udáván jako vedlejší účinek všech užívaných imunosupresiv. Léčba vysokého krevního tlaku zahrnuje jednak režimová opatření: redukce hmotnosti, dostatek cvičení, vyhýbání se stresujícím situacím, dieta s nízkým obsahem soli. Dalším krokem je předepsání odpovídajícího léku na snížení tlaku – tzv. antihypertenziva.
Snížená funkce ledvin
Dlouhodobé užívání imunosupresivních léků, obzvláště cyklosporinu, může způsobit poškození ledvin, které vede ke zhoršní jejich funkcí. To se může projevit vznikem otoků dolních končetin (hlavně okolo kotníků), trvalou únavou, nebo bolestmi hlavy. Obvykle se však snížená funkce ledvin klinicky neprojevuje a pozná se podle narůstajících hodnot močoviny a kreatininu v krvi. Jako prevence a ke zlepšení snížené funkce ledvin pomůže dostatečný přísun tekutin. K opětovnému zlepšení funkce ledvin může pomoci pouhé snížení dávky imunosupresiva, nebo jeho výměnu za méně nefrotoxický preparát.
Neurologické komplikace
Některé imunosurpesivní léky mohou vyvolat nechtěné neurologické reakce. Mohou způsobit poruchy spánku a nespavost, noční můry nebo divoké sny. Také se může objevit podrážděnost a náhlé změny nálady. Někteří pacienti si stěžují na zhoršenou schopnost soustředění a poruchy paměti. Můžete pozorovat třes rukou nebo pocity brnění, mravenčení nebo až křeče v rukou a nohou. Objevují se bolesti hlavy Tyto vedlejší účinky se obvykle objevují v časném období po operaci a postupem času ustoupí po snížení dávky léku.
Psychiatrické problémy
Vedle neurologických příznaků se jednak v důsledku působení imunosuprese a jednak v důsledku nové stresující situace mohou objevit také obtíže psychiatrického rázu jako úzkostné stavy nebo deprese. Zejména ženy mohou trápit změny vzhledu. Někteří pacienti mohou trpět obavami, že život po transplantaci už nebude stejný jako dřív. Podobné stavy mohou být těžko pochopitelné pro ostatní členy rodiny a může tak vznikat další napětí. V takové situaci může pomoci pohovor nebo některý z druhů psychoterapie. V případě rozvinutého depresivního syndromu je namístě užívání antidepresiv.
Nádory
Všechny imunosupresivní léky mohou mírně zvyšovat riziko vzniku nádorových onemocnění v porovnání s normální populací. Úkolem imunitního systému totiž je rozpoznat odlišné zhoubné buňky dříve než začnou nekontrolovaně růst a jako cizí je zlikvidovat. Tato přirozená obranná schopnost je díky imunosupresivům do jisté míry omezena.
Riziko je hlavně pro vznik rakoviny kůže – viz péče po návratu z nemocnice. V ostatních lokalizacích nádorového onemocnění by časté kontroly u lékaře měly tyto komplikace včas odhalit a odstranit.